REPORT

V pátek mě z postele vytáhly hřející paprsky slunka, které pronikaly škvírou od žaluzie…jindy bych z toho byla velice mrzutá,ale dnes jsem vyskočila z postele a byla vděčná za to, že se předpověď našim meteorologům nevyvedla. Následuje ranní hygiena, hledání karimatky, spacáku a jiných zcela nepotřebných věcí do přírody pod stan. Lehce před dvanáctou pádím v plné zbroji na brněnskou šalinu a pak busíkem směr Otrokovice, Zlín. Tam mě a mou sestru vyzvedává kamarád a zbytek cesty do Slušovic absolvujeme již jeho autem. Dorážíme lehce po čtvrté hodině. Pořadatelé nás navedou na obrovské parkoviště, kde zanecháme svůj stroj a vláčíme výbavu zhruba půl kilometru do značně prudkého kopce. Potkáváme spoustu zmožených lidí, kteří si dávají kouřové a alkoholové přestávky. Na vrcholu se objeví rozlehlé prostranství letiště…míjíme oplocený areál, hlavní vstup…a vydáváme se směrem ke stanovému městečku na velké louce chráněné elektrickým ohradníkem. Brzo objevuji chemické WC, koryto s nadrží na vodu a nádoby na odpad. Místa je všude dost, žádné tísnění…postavíme tedy stany v dolním konci tábořiště, vytvoříme si naše VIP městečko…ohrazené páskou. To už mi zvoní telefonek, volají kamarádi, kteří se přihnali trnkovláčkem. Mají problém, jeho osazenstvo se ne a ne narvat do dvou kyvadlových autobusů…odhodlávám se sejít ten úporný kopec a jít jim naproti. Naštěstí náš šikovný fotograf Knutík a spol. přeci jen vyhráli boj o místo v autobusu, takže je zanedlouho vidím vycházet šťastné a už i trošku v alkoholovém rauši. Tři nešťastlivci jdou sice pěšky,ale mám dojem, že si šestikilometrovou trasu též zpříjemní nějakým dobrým mokem. Nakonec se zhruba po hodince a půl sejdeme v plné sestavě deseti lidí, posilníme se ginem z lahve a spěcháme do areálu , abychom neprošvihli hlavní lákadla pátečního večera. U vstupu to odsýpá, kvůli identifikaci nás označí páskem, novináři mají kartičky a jako bonus dostane každý majitel permanentky trnkotričko. Proběhnu rychle areálem,orientace není složitá. Letištní dráha je lemována celkem pěti stages ( hlavní - Zubr Litovel a o něco menší - Kofola, Semtex, Kiss stage a Semtex aréna). Nechybí čajovna, internet, bar, spousta stánků téměř se vším…atd. Stages se mi zdají být poměrně blízko u sebe, což se později potvrdí prolínáním různých žánrů. Při bližším studiu programu zjišťuji, že bych se musela rozkrájet na několik dalších lidí,abych zhlédla všechno, co bych chtěla. Před jedenadvacátou hodinou večerní se před hlavní stage začíná shlukovat větší počet návštěvníků. Vše nasvědčuje tomu, že o vystoupení Anny K. bude zájem. Muzikanti naladí… , zpěvačka zpívá…lidé si pobrukují známé rádiové songy. Festival byl tímto vystoupením uveden bezchybně…Přestávku před vystoupením Supportů úspěšně vyplníme u stánku s medovinou. Supporti předvádějí skvělý výkon…díky „profláknutým „ songům nezbývá publiku ani chvilička na pocit nudy. Lehce po dvanácté hodině nastupuje mnou očekávaná hudební lahůdka…kapela Kryštof spolu s frontmanem Richardem Krajčem. Lidé se baví, vynutí si několik přídavků…Richard ukončuje jemu vymezený čas nádhernou baladou Zrcadlení, mnohé z nás díky ní přepadá melancholická nálada, nechybí ani slzy. Noc začíná být dost chladná, lidé se přesouvají do velkých stanů. Tady se tancuje na diskotékové fláky i v rytmu techna, odvážlivci mohou zkusit svůj talent v Karaoke stage. Se sobotním ránem nás přivítá krásné počasí. Na snídani máme dost času…areál je zatím uzavřen, probíhá odklízení odpadků, nahlašování ztrát a nálezů. Bohužel i nám se podařilo v záplavě hudby a skvělé nálady něco "ztratit" - digitální fotoaparát se nám ani přes výzvu moderátorky nevrátil. Ale Trnkobraní pokračuje a jeho sobotní program na hlavní scéně otvírá skupina Argema se svými melodickými písněmi…,zájem je trošku narušen poledním časem. Během odpoledne se protloukáme kolem ostatních produkcí…výběr je v celku pestrý, každý posluchač si má možnost více či méně vybrat hudbu lahodící jeho uchu. Nepopsatelným zážitkem se ovšem v pozdním odpoledni stávají polští Golec uOrekiestra, kteří kombinují několik stylů hudby. Richardovi Müllerovi nasazují opravdu vysokou laťku, s kterou se ovšem šarmatní slovenský zpěvák bravurně popral. Vyvrcholení večera teprve přichází. Letištní dráha se mění v jeden velký taneční parket pod širým nebem. To chlapy z Čechomorů vzali do rukou nástroje a nechali rozeznít své hlasy v rytmu skvělé hudbyJ. Diváci si vynutí několik přídavků, pak je možno navštívit ještě autogramiádu v blízké Kiss stage. Po zbytek noci se každý baví svým způsobem, hudba hraje, alkohol teče proudem, lidé jsou veselí a pořadatelé spokojení se slušnou návštěvností. Neděle nás probouzí do zamračeného deštivého rána. Stany jsou promoklé…lidé rozmrzelí. Někteří se balí a odcházejí. Kolem oběda déšť ustává…areál se plní. Mňága a Žďorp rozehřívají promrzlé posluchače a já se pomalu začínám těšit na další dávku hudby. Probíhá soutěž v pojídání švestkových knedlíků, které mimochodem chutnaly výborně. Areál je opravdu naplněn k prasknutí, mám pocit, že závěrečný trojlístek - Kirkeni, Langerová, Bill - přilákali mnoho „jednodenních“ návštěvníků. Kdo přišel, neprohloupil…ostřílení Ready Kirken si hrají své skladby s naprostou lehkostí. Aneta posledním letním vystoupením opět dokazuje, že rozhodně není fajnová televizní hvězdička, ale zpěvačka, která bezpochyby patří na festivalová pódia. Kluci z Divokýho Billa vystoupení pojmou velice uvolněně. Zpívají, skáčou, tančí, řvou…brzy touhle euforií nakazí i většinu svého publikaJ. Závěrem bych snad jen dodala…skvělý festival prožitý ve znamení moravské pohostinnosti a trnkobraní - potažmo slivovice. Knut: Vzhledem k tomu, že mi byl na festivalu odcizen fotoaparát Canon EOS 350D, je tento fotoreport obrazově chudší a nějakou zřejmě ne příliš krátkou dobu se zde bohužel nebudete moci kochat fotkami z digitální zrcadlovky. Díky za pochopení.

FOTKY (133)

• nafotili:
• knut (Jiří Vyorálek)
• terezka (Tereza Pohunková)

• rychlý skok:
• anna k
• support lesbiens
• kryštof
• čechomor
• aneta langerová