Koncert vyprodaný už několik dní před samotným začátkem svědčil o velikém zájmu. Dropkick Murphys jsou prostě nedostatkové zboží.
Jako support vystoupil Glen Matlock. Zpěvák a kytarista, který si prošel kapelami Sex Pistols, Rich Kids nebo The Faces.
Zahrál perfektní pohodové songy na zahřátí a po něm již po krátké pauze nastoupili samotní Dropkick již za bouřlivé podpory fanoušků.
V průběhu koncertu nechyběli samozřejmě pecky jako The boys are back, Rose Tattoo, Prisoner's song, Out of our heads a když celý set zakončili Johny Cashovým Folsom Prison Blues byl jsem naměkko.
Hned po koncertě se na facebooku události vynořila hromada stížností na pořadatele a totální nedotaženost ohledně kapacity sálu. Bohužel s těmito návštěvníky nemohu absolutně souhlasit,
jelikož pokud by se všichni návštěvníci nezasekli na schodech do sálu a postoupili dovnitř, zjistili by, že polovina levé strany byla prázdná.
Bylo sice náročnější se procpat ucpanými schody (jinak než ucpané jsem je, ale zatím v Malé sportovní hale, nezažil :)) a prošli zadem kolem ToiToiek na druhou stranu, mohli si užívat kapelu v podstatě z prvních řad.
I často zmiňovaná fronta na pivo v této části netrvala déle než minutu, nebo dvě.
Tedy apeluji na návštěvníky, místo hejtů pořadatelů, zkuste udělat příště o pár kroků víc ;)
KOMENTÁŘE (0)