Největší a nejznatelnější pozitivum tohoto festivalu vak nejsou kapely, ale ono překrásné prostředí,
v kterém se koná. Na břehu rybníku Brodský ve stejnojmenném kempu se snoubí zážitek kulturní s
tím často vítanějším, relaxačním. Vskutku nádherná atmosféra nebyla narušena ani jedinou kapkou
deště a ani večerní vichr v druhý den festivalu nepřinesl návštevnictvem festivalu nenáviděnou
přívalovou smršť. K dobrému jménu této hudební události přispívá taktéž cenová politika stánkařů,
především těch pivovarnických, po gastronomické stránce poněkud chudší nabídku zdatně
doplnila zdejší hospůdka s milou obsluhou a nesmím zapomenout ani na výtečné pečené makrely.
Festival je věrný svému jménu a tak je dramaturgie zaměřena především na death metal a jeho tu
melodičtější, tu brutálnější subžánry. Nedeathové škatulky pak jsou zastoupeny jen sporadicky, což
je v konečném důsledku i krapet škoda, jelikož hudební náplň může po čase vyznívat chvílemi i
monotónně.
Středeční line-up pro mě začínal úderem půl šesté, kdy na pódium nastoupili mladíci SUFFOCATE
WITH YOUR FAME. Jejich kvality jsem ocenil už nedávno, avšak opět jsem si potvrdil, že
přebreakdownovaný deathcore mému uchu nelahodí a taktéž s žánrem provázaná subkultura mi
není zrovna vlastní. Svou účast si kluci vyhráli v loňském ročníku soutěže MetalGate Massacre
a zejména mladší, trendově naladěné fanoušky jejich set minimálně musel zaujmout. Následující
LIVEEVIL mi zpovzdálí svou elektronikou často evokovali německé RAMMSTEIN, což bylo
bohužel asi to jediné, proč má pro mě význam kapelu si pamatovat. Naopak MINCING FURY se
svým death-grindem překvapili vskutku obrovsky. S maximálním nadhledem, lidským přístupem a
perfektně zvládnutou hrou okořeněnou o notnou dávkou humoru předvedli jedno z nejzábavnějších
vystoupení, které jsem letos zatím mohl vidět. Především roztomilé xichtíky kytaristy spojené s
výlety mezi nás, obyčejné smrtelníky, potvrdili báječnou náladu nejen pod pódiem, ale i na něm.
Vystoupení MINCING FURY mne strhlo takovým způsobem, že jsem se po hodně dlouhé době i já
zúčastnil bujarého hopsání a radostného pošťuchování v kotlíčku.
Headlinery pátečního večera byli jedni ze zakladatelů severského melodického deathu, švédští
DARK TRANQUILLITY. Ač mám tuto skupinu v oblibě, především pak starší tvorbu, jejich
vystoupení mne svou budovanou atmosférou nedokázalo plně vtáhnout. Instrumentálně i
profesionálně jsou DT viditelně na výši, jen jsem z kapely necítil tu potřebnou energii a chuť dostat
ze sebe to nejlepší. I když se svým názorem budu zřejmě v menšině, vrchol festivalu se prozatím
nekonal. Předposledním spolkem pátku byli DEMENCIA MORTALIS, tedy kapela, která mi svým
žánrovým zařazením příliš neimponuje a samotný výsledek byl značně rozpačitý. Osmičlenná
parta se svou nástrojovou rozmanitostí působí chvílemi dost nekonzistentně, kdy si každý z
muzikantů hraje to své a snaží se ze všech sil přetlačit své kolegy. Navíc vokalistka má na můj vkus
nepříjemnou barvu hlasu a pěvecký souboj krásky s bestií už je mírně ohraný a nudný. Jednotlivci
však v kapele fungují obstojně, především baskytara a housle jsou vynikající, jen jako celek zní
přeplácaně a nekoordinovaně.
Velice podařený večer pak uzavřeli mnou nedávno recenzovaní KEEP ON ROTTING, zasloužení
vítězové letošního MG Massacre. S úlohou poslední kapely dne a tedy i s mírně nepříznivým časem
se KoR poprali statečně a svým vytříbeným pojetím moderního death metalu s technickými prvky
se pasovali na pozici jednoho z nejlepších vystoupení celého festivalu. Především mnou konstantně
opěvovaný bubeník Honza opět ukázal, že kapelu táhne svým neskutečným talentem i zápalem stále
kupředu a CDF je pro kluky teprve začátek. Chystaný plnohodnotný debut napoví mnohem víc.
Také sobotní den nabídl mimo zajímavého line-upu skvělé počasí s teplotami olizujícími třicítky a
donutil tak mnoho návštěvníků svlažit své rozpálené tělo v bezkonkurenčně osvěžující vodě rybníku
Brodský. Ostravští BBYB jsou kapelou spíše o srandě a blbnutí, než aby se soustředili na převratné
hudební progrese a technické zápolení se stupnicemi. Jejich set na CDF se nesl ve stejném duchu a
hopsající hlouček pod pódiem byl při nahánění svých stínů nesmírně vděčný, zatímco BABAYABA
se pod svými maskami krom vtíravého potu museli tetelit blahem.
Organizátoři vtipně zařadili jediné tři slovenské kapely do programu hezky po sobě a vytvořili tak v
harmonogramu ojedinělý koncertní blok. Slunce v té době dosahovalo své nejvyšší aktivity a zřejmě
se to podepsalo i na výkonu SUBURBAN TERRORIST, kteří svým nepříliš invenčním deathem
nikterak výrazněji nezaujali, naopak grindoví sousedé ATTACK OF RAGE zněli i působili značně
vyspělejším a především zábavnějším dojmem. Posledním příspěvkem skorovýchodoevropské
scény byli alternativně-crossoveroví BRAINSCAN. Kapela živě nepředvedla kdovíjak zajímavé
představení, ale jejich hudební nápady zněly s trochou vůle nadějně a po dodatečném poslechu
jejich materiálu se pokusím dát klukům ještě jednu šanci. Návrat do českých krajin v podání
GODLESS TRUTH a poté i PSYHOTIC DESPAIR trpěl kulminujícím vedrem, ale jak zručný
death v podání kapely první, tak i grindem načichlí PSYCHOTICI potvrdili svá stabilní postavení
na tuzemské scéně ruku v ruce s oblíbeností těchto jmen mezi fanoušky.
Španělští zlokluci NOCTEM hráli v době, kdy naše fotbalová reprezentace zahajovala boj o postup
do čtvrtfinále evropského šampionátu, a pod pódiem tak postrádali hrstku těch, kteří dali přednost
boji Česka s Polskem před bitvou dobra se zlem. Pořádající TORTHARRY svůj set doslova
prošpikovali všemožnými díky kapelám, návštěvníkům, organizátorům a zkrátka všem, kteří se
nějakým způsobem podíleli na právě probíhajícím festivalu, který svou návštěvností, úrovní a
zázemím opět překonal ročníky předešlé. TORTHARRY patří právem mezi harcovníky českého
deathu a jejich od srdce zahraný set musel potěšit i toho nejposlednějšího človíčka v areálu.
Po chvíli pak na stage nastoupili američtí SUFFOCATION v čele trochu překvapivě i se zpěvákem
Frankem Mullenem. Ten měl mezi skladbami na rozdíl od jiných kapel velmi zajímavé povídání
(alespoň pro nás anglicky rozumějící) a mohli jsme se tak dozvědět jak o jeho plánované (ne)
budoucnosti v kapele, tak o problémech na pařížském letišti, životních postojích a radách a
také o tom, jak příjemné je pro kapelu na CDF hrát, to vše řečeno od srdce a naprosto upřímně.
I na vypůjčené aparáty a nástroje předvedli SUFFO úžasný a energií nabitý koncert a názorně
tak ukázali ten pravý přístup, který má kapela ke svým fanouškům mít. Staronový bubeník
Dave Culross působil oproti Mikovi Smithovi méně namyšleným dojmem a zapadal tak do
skvělého obrázku, který jsem si o kapele toho večera udělal. Frank obecenstvo provedl pomocí
hezky poskládaného setlistu velkou částí přes 20 let dlouhé historie kapely a sledovat pány
hudebníky na jevišti byla jednoduše nádhera, festival získal svůj vrchol. Závěrečná dvojice kapel
CRUADALACH i ET MORIEMUR už sloužila jen jako kulisa k usínání a vstřebávání všech
nahromaděných dojmů.
Festival CDF se tak stal mým nejoblíbenějším ze všech a ani v nejmenším nepochybuji o udržení
této pozice i po létě. Pokud se zachová lokace, přístup organizátorů a zájem lidí, rodí se nám tu
jedna z nejkrásnějších metalových akcí na našem území, která si v době desetitisícových megaakcí
zaslouží naši pozornost.
Ondra Komárek
KOMENTÁŘE (2)
21.06.2012 13:12
88.100.209xxx
21.06.2012 12:45
88.81.76xxx