MUZIKA 2008

Čt 25 září 2008 – So 27 září 2008, koncert , Průmyslový Palác Praha

www.incheba.cz

Již po 11. se konal hudební veletrh Muzika. Letos konečně nebyly dva ve stejnou dobu, takže návštěvníci této hudební libůstky nebyli v rozpacích, na který ze dvou hudebních veletrhů jít. To ale neznamená, že tento veletrh byl ve všem lepší než konkurenční Huvel, který se letos kvůli špatné komunikaci mezi hudebními organizacemi (Asociace prodejců hudebních nástrojů a Asociace výrobců hudebních nástrojů) nekonal.

REPORT

Ve dnech 25. - 27. září se konal další ročník Hudebního veletrhu Muzika. Jako už předešlé dva roky, se i tento veletrh konal v Průmyslovém paláci v Praze - Holešovicích. Tento veletrh ale není totožný s hudebním veletrhem Huvel. Poslední dva roky se tyto 2 hudební akce překrývaly, letos byla už jen jedna. Hold hudba je průmysl, který vydělává stejně jako třeba strojírenství nebo erotika ( i když o poznání méně), a tak i různí pořadatelé se přou o pořádání této akce, aby se penízky sypaly do jejích kapes a ne do kapes konkurence. Muziku podporují Prodejci hudebních nástrojů, Huvel zase Výrobci hudebních nástrojů. A tak to bylo vidět i na letošní Muzice. Českých výrobců zde bylo jako šafránů zato dovozců a různých distributorů hudebních nástrojů a příslušenství zde byla absolutní většina. Takže, i když jste zde nepotkali žádného Číňana nebo Korejce, jejích výrobky tento veletrh zaplavily jak Bolševici východní Evropu po 2.světové válce.
A návštěvnost na této výjimečné akci nebyla taky bůhví jaká. Že by muzikanti už nepotřebovali nové nástroje a zesilovače? Anebo je Čína nezajímá?
Ale kdo přišel, určitě nelitoval. Hlavně co se živé hudby týče. Před Průmyslovým palácem se týčily 2 stage, na kterých pro příchozí zcela zdarma hrály vcelku zajímavé skupiny i občasné seskupení. Takové Kurtyzány z 25.avenue vystupují poslední dobou dost zřídka, snad pro zaneprázdnění frontmana Tomáše Varteckého, ale veletrh Muzika byl vyjímkou. (Asi to odehrál spíše z kamarádství než pro peníze). Koncert začal se skluzem a i během koncertu se potíže s nástrojem a aparaturou sypaly na Varteckého jak písek na šiny. On už byl vlastně svátek vidět živě Kurtyzány.
Dalším zajímavým souborem, který vystupuje snad dvakrát do roka je Kashmir 9:41. Letos doprovodili bývalého bicmena Lukáše Doxu Doksanského. (Arakaini asi neměli náladu na prezentaci Zildjianu a bicích Gretsch). Toto hardcorové seskupení se krčilo se svým programem v jedné ze seminárních místností. Místnost to byla rozlehlá, ale těch 20 přihlížejících zde sedělo jak slepice na bidílkách. Ono najít seminární místnosti byl vlastně takový kvíz do Milionáře. Na oficiálních tabulích o nich nebyla ani zmínka…asi to bylo tajné. A tak mi unikl čtvteční seminář Viktora Smolského. Naštěstí zde nehrál jen jednou. Yamaha si jej předplatila na celé tři dny, takže nastaly někdy komické situace, když na jednom semináři, kde měl Viktor předvádět kytary, mu nešla zásuvka na 220V. A tak tři Japonci odběhli do stánku Yamahy, aby donesli rozdvojku, kterou pak společnými silami Viktorovi zapojili. Jeden ji zapínal, další koukali jak policajti do semafóru…a povedlo se. Viktor Smolski předvedl, že je opravdový kytarový virtuóz.
Ale vrchol byl určitě společný Jam session Viktora Smolského a Billy Sheehana (taky si jej Yamaha patřičně zaplatila). Při tomto jamování na jedné venkovní stageí nedošlo jen k nějaké bluesové inprovizaci, ale neplánovaně si pánové vystřihli purplovský tradicionál „Smoke On The Water“, který Billy Sheehan bravůrně nejen odbasoval, ale i odzpíval. A závěr zazdili výtečnou motorkářskou hymnou „Born To Be Wild“ od Steppenwolf, kterou Sheehan zpíval lépe než samotný John Kay. Vidět takové improvizované seskupení byl opravdový svátek.
…a kromě těchto hudebních perliček bylo možno vidět Arakain (bohužel nic nepředváděli. Škoda, mohla být prča), Blue Effekt, brněnské Progres 2 nebo Futurum a taky nějaké jazzové sólisty, kteří mě moc neoslovili.
Zajímavostí byly plánované autogramiády. Na jedné se měl podepisovat Divokej Bill. Chlapci přišli sice o hodinu později, ale plní elánu, což je šlechtí. Ale smůla byla, že o jejích autogramy neměl nikdo zájem. 2 – 3 náhodní zabloudivší a nic víc. A tak sobotní autogramiádu Viléma Čoka raději zrušili pořadatelé sami. (Jedna ostuda s Billem jim asi stačila).
A tak uběhly celkem příjemné 3 dny plné dobré i špatné hudby (někteří zkoušeči nástrojů by měli být soudnější) a už se těším na příští rock.